spánek z nudy
v tichosti
vlastně v kómatu vlastních myšlenek
počítám vteřiny
do smrti přítomnosti
každou tvoji slzu
chytím do dlaní
a za půlnočního kokrhání
upletu stuhu v barvách duhy
bez konce či začátku
rád řekl bych Vám pohádku
o jednom malém kůzlátku
které položilo svůj život
na oltář nudy
když pán jednoho pána
řekl něco o hladu svého sluhy
skrze periskop barevných pocitů
utíká do stínu lži
a sní o tom co není
nebylo a nebude
možné říci
na
hlas
hlas
proto spí a spí a spí
