flamenco smrti
palmová neděle
s nádechem blížící se smrti
dívky tančí prapodivné flamenco
ve střepech vlastní netečnosti
vzdálené tváře přátel
odcházejí do věčnosti
prý dvacet jedna gramů
věřím
ve spásu a odpuštění
cítím závan
ve spirále, pomalu
s rozvážnými kroky
stoupajíc po žebříku utkaného z pavoučích nití
do tmy zazáří nová hvězda
střep bolesti
co tetuje do srdcí bližních
nesmazatelný vzkaz
je poselstvím o lidskosti
na který můžeme být právem hrdí
nový potok ze slaných slz
má už předem své jméno
a zrnko po zrnku
pluje dál
za hranice všednosti
*
sbohem
...