Invictus
Na rozsypané hladině
s přílivem ptačích snů
tančím v (s)myšlenkách
o neporazitelnosti vlastních bojů.
Za nocí temnějších
než tma samotná je
pod peřinou ohlodaných dnů
se ptám do ticha dálničních cest
Jsi?
S pravidelností srdečního tepu
kdy krev nese poselství
v žilách co ukrývají svět
bez ozvěny vlastních kroků
slýchávám Tady a Teď.
Nebetyčně, v cele vlastních vin
do korun ohlodaných jmenovců
Na pranýři bezpráví
Jsem pánem svého osudu
Jsem lodivodem duše své
...
