ztraceným lodím
ve chvílích kdy slyším upadnout každou vlastní myšlenku
se zastavím
ještě
pozorněji poslouchám
ticho
ohnu chrbát
napnu sval
pomalu a opatrně zvedám
zkoumám, prohlížím ze všech stran
ukládám do archívu
toho ve sklepě mého nikdy nepostaveného domu
prázdně polknu
při pohledu na měsíc
co zmizel za branou
liduprázdna
nelze zastavit pohyb
snad jen možná
pozorovat
být pozorován
z okna světelného domu
kdy lampa signalizuje
ztraceným lodím cestu
domů
