hlubina

hlubina

roztrhaná duha
zapadá za hranu Atlantiku 
lehce po ní surfuji ve vzpomínkách
na rána i večery a též mezičasy v milování

nyní sám
a přesto 
NEsám

sahám do kapsy
pro rybičku z dětství 
tu kterou jsem nikdy nedostal

úsměvem stírám slzu
ze zaprášeného okénka
zánovního Mercedesu
který právě zaparkoval na zastávce života

tepny se brání průtoku
a v žilách koluje promile či dvě
zoufalství
co se stalo jen divadelní hrou
fraškou

ve snech zmateně prohledává kapsy
od zkrácených kalhot dětství

otázky a odpovědi

nalézá v každém kroku
do neexistujících vteřin
propadá se hlouběji
a hlouběji
hlouběji
louběji
ouběji
uběji
běji
ěji
ji
i
.